Proč miluji hororový žánr

Mám rád ty chvíle, kdy srdce poletuje v hrudním koši jako vyplašený kolibřík a ztuhlé ruce žmoulají cíp polštáře, který dodává zdánlivý pocit bezpečí.

Od malička mě fascinoval boj mezi dobrem a zlem. Jako vykulený chlapec, který ještě tak úplně docela neobjevil nádherný literární svět, jsem alespoň kradl vteřiny - za ideální konstelace hvězd snad i minuty - strašidelných filmů z krajiny dospělých, zatímco jsem měl být už dávno pod peřinou a počítat ovečky (nebo bubáky v rohu pokoje). Bylo v tom cosi magického. Něco, co stálo za káravý pohled rodičů a trochu křiku k tomu.

Podobných příležitostí však bylo jako šafránu. Nic naplat, musel jsem si "vystačit" s pohádkami. A vybíral jsem pečlivě. Skalní agónie, kterou dokázal umlčet až třetí princ, Nebojsovo zápolení se záludným čarodějem, nebo má oblíbená slova, která v nejvyšší nouzi pronášel statečný kovář: "Hoř světýlko, plápolej, tupou sílu udolej!" To všechno mi utkvělo v paměti a dodnes si dané příběhy s chutí připomínám.

Ano, filmy jsou fajn. Mají však jeden háček: punc příliš uspěchaného rande.

Kniha vládne větší mocí. Pokud je skutečně dobrá, dokáže mě uhranout. Pak jsem blízko k tomu, abych z kapsy vytáhl zásnubní prsten. Sluší se mít pouze jednu vážnou známost, já jich mám plnou knihovnu. Musím být ale ve střehu. Většinou se jedná o černé vdovy.

Proč mi učaroval zrovna hororový žánr? Možná si říkáte, co je tak skvělého na všech těch hrůzách, nechutnostech a zvrácených představách. Samo o sobě nic. Když je však spojíte s dobře vykreslenými postavami, stávají se katalyzátorem Vašich emocí. Fandíte svým hrdinům, bojíte se o ně. Syčíte úlevou, pokud vyhrávají. Trpíte, když umírají. Výsledkem je silný dojem, který ve Vás rezonuje ještě dlouho po dočtení.

Základním aspektem hororu je strach, který je všeobecně považován za negativní emoci. Možná proto je hororový žánr přijímán tak rozporuplně. Málokdo zůstává neutrální. Čtenář buď horory nečte vůbec, nebo je cíleně vyhledává. Pokud patříte do první skupiny, dokáže Vás pravděpodobně přesvědčit pouze výjimečný autor. A takoví naštěstí existují. Stačí jen trošku zapátrat. Pokud jim dáte šanci, zapomeňte na laciné strašení. Vlezou Vám do hlavy, prozkoumají temná místečka ukrytá v lidském podvědomí, a když jim to dovolíte, zavadí o Vaše srdce.

Závěrem bych rád zmínil důležitý fakt. Hororový žánr mě naučil jednu podstatnou věc: fandit dobru. 

Do posledního dechu.

Pojďte fandit se mnou :-)