Má raná povídková tvorba
Ta pošetilá myšlenka stvořit svůj vlastní příběh mě prvně napadla během studií na vysoké škole. Jednalo se o pouhý záblesk, který zmizel stejně rychle, jako se objevil. Možná ještě rychleji. V následujících letech jsem nárazově sesmolil nějaký ten blábol. Většinou to nemělo hlavu, nebo patu a občas chybělo obojí.
První celistvá povídka, kterou jsem se odhodlal publikovat, nese jméno Černá duše. Možná si říkáte, co mám pořád s těmi dušemi. A máte pravdu. Na moji obranu mohu pouze konstatovat, že jsem už tenkrát nosil v hlavě nosnější zápletku, která by snad v tom nejdivočejším snu mohla vydat na celou knihu. Povídková tvorba zkrátka představovala můj trénink. Osahával jsem si práci s jednotlivými postavami a poskakoval kolem příběhu jako zahradník, který stříhá živý keř. Při psaní Černé duše mě také prvně zachvátilo něco jako psací horečka. Jedná se o velmi zvláštní pocit a ti z Vás, kteří jedou na stejné vlně jako já, mi ho možná potvrdí. Hlava nám hoří, žijeme příběhem a přemýšlíme o něm každou vteřinu. Tělo je malátné, ale mysl mlátí přesčasy. V noci ležíme v posteli a místo spánku zíráme do stropu. Proč? Protože kohout ještě nekokrhal. Když se však ten starý brach nadechne a přivítá východ slunce (našeho dokončeného díla), můžeme slavit. Nebo ne? Odvedli jsme skutečně dobrou práci, nebo se jen opíjíme rohlíkem? Možná... ostatně ten rohlík jsme si upekli sami.
Neházejme však příběh do žita. Žijeme v éře internetu a rychlá zpětná vazba již nepředstavuje název dystopického románu. Existuje hned několik literárních serverů, kde se to hemží jako v mraveništi. Seznam těch nejznámějších naleznete na konci článku.
Také já šel s kůží na trh a občas to pěkně schytal. Ano, kritika někdy bolí, ale posouvá nás vpřed. Pokud máte zájem, můžete nahlédnout pod pokličku mé rané tvorby. Nejedná se o žádná veledíla, ale psal jsem je s láskou. Jsou to moje děti a jako každý rodič sice vidím jejich chyby, to mi však nezabrání v tom, abych si je hýčkal. Zejména Endyho, který vyhrál povídku měsíce a postoupil do celoročního finále.
Soubor mých publikovaných povídek naleznete zde:
https://www.piste-povidky.cz/profil/Duke
Co napsat závěrem? Snad jen hodně štěstí! Komu? Všem
pisálkům, kteří se odvažují snít o vlastní knize. Vydržte, pracujte tvrdě a
výsledky se dostaví.
A Vás, milí čtenáři, chci poprosit o jednu jedinou věc. Nepřestávejte číst! Svět vás potřebuje.
Známé literární servery: